PéŤa: Jak mi napsala naděje
Cvičit jsme začali osmnácti měsících, protože předtím to nešlo. Nechci se vracet k tomu, co se tehdy stalo, jen ve zkratce řeknu, že jakmile jsem se dostala mimo ohrožení, řešila se vážnější věc, která nakonec neměla konec, jaký si všichni přáli – a všichni dopředu věděli, že šance na to není. Mnozí z vás ví, o čem mluvím, ti, kteří neví, mi snad prominou, že se nechci vracet.
